Historie klobouckého školství v letech 1910 - 1937
V září 1910 odešel z Klobouk dosavadní ředitel Josef Bartoň do Husovic a celý rok školu řídil odborný učitel Emanuel Havelka, až do příchodu nového ředitele Viktora Brettschneidera v září 1911 z Blanska. Na základě rozhodnutíí zemského moravského výboru podalo ředitelství žádost místní školní radě, aby mohla být zapsána do chlapecké měšťanské školy i děvčata. V roce 1911 nastoupilo na tuto školu 20 dívek.
Válečná léta zasáhla a poznamenala také život ve škole. Pět mužů z učitelského sboru muselo narukovat do války na samém začátku, další během vojny. Jeden z nich - odborný učitel měšťanské školy v Kloboukách Jan Koukal padl roku 1916 v Polsku.
Bylo velmi složité sestavovat stále se měnící rozvrhy a rozdělení předmětů. Na konci prvního válečného roku učilo na obou klobouckých školách celkem 8 učitelů a stejné to bylo po celou dobu války. Vyučování bylo narušováno také nepřítomností starších žáků, kteří dostali úlevu, aby mohli zastoupit v hospodářství narukované otce a bratry. Konalo se stále velké množství sbírek - šatstvo pro vojáky, peníze pro nemocnice, vdovy a sirotky, sbíral se válečný kov. Učitelé sepisovali stavy zásob obilí a hospodářských plodin, pořádali pro obyvatele přednášky s válečnou tématikou, účastnili se s odrostlejšími žáky polních prací. 18.dubna 1917 při "stromkové slavnosti", uspořádané na počest začátku panování císaře Karla I., žáci školy zasadili U Větřáku pamětní lípy.
S narůstajícími válečnými roky narůstal nedostatek, drahota a bída, zvláště - jak uvádí školní kronika - mezi učiteli. Tato nespokojenost s hmotnými poměry vyústila v manifestaci učitelů v Hustopečích v červenci roku 1918.
Dne 28.října 1918 byla ředitelství školy doručena zpráva, že byl utvořen samostatný československý stát. Vzhledem k tomu, že v důsledku chřipkové epidemie se v tu dobu nevyučovalo, oslavila škola tento historický okamžik 4.listopadu slavnostním shromážděním žáků a učitelů v tělocvičně. Poprvé byla zazpívána československá hymna.
Dle ustanovení ministerstva školství a osvěty měl začít první den prvního školního roku v samostatném Československu 1.září 1919. Ale pro opoždění polních prací se ještě tento rok zahajoval až 15.září a ukončen byl již 30.června 1920. Pro všechny následující roky byl ustanoven začátek školního roku na 1.září a ukončení 30.června.
17. a 18.února 1921 provedli učitelé nařízené sčítání lidu. V Kloboukách bylo napočítáno 2 315 obyvatel, z toho 1066 mužů a 1249 žen. Klobouky měly 511 domů, z nichž 6 bylo neobydleno. Z dospělých osob neumí číst ani psát 10 lidí.
Pro nedostatek učeben ve škole bylo třeba pronajmout třídu v evangelické soukromé škole, počínaje rokem 1921-22.
16.října 1922 bylo zahájeno vyučování v nově otevřené pokračovací živnostenské škole, které byly propůjčeny místnosti ve školní budově.
25.června 1923 se zúčastnili žáci odhalení pomníku padlých ve světové válce, který postavili před školní budovou invalidé. Částku 20 000 Kč získali sbírkou po obci, výtěžkem ze dvou představení a příspěvkem 5 000 Kč od obce.
K větší opravě bylo nutno přikročit o prázdninách roku 1922. Tělocvična byla přestavěna na kreslírnu a technický kabinet a původní kreslírna byla přeměněna na učebnu pro další pobočku měšťanské školy. Při těchto pracích byly objeveny prohnilé trámy dvorního traktu nové budovy, proto byly po celé délce přízemní chodby podchyceny. K jejich opravě došlo až o prázdninách roku 1930, kdy byly vyměněny a chodby překlenuty betonovými deskami.
Během školního roku byly konány při různých příležitostech slavnosti: výročí úmrtí a narození J.A. Komenského, Dětský den, výročí založení samostatného státu 28.října, výročí narození presidenta, 1.květen, uctění památky 500.výročí úmrtí J. Žižky apod.
Obohacením výuky bylo zakoupení skioptikonu, s jehož pomocí se mohly pouštět světelné obrazy. Byl používán při přednáškách pro žáky. První zmínka o použití filmu a kinopředstavení je ve školní kronice o tři roky později, v roce 1925, v souvislosti s přednáškou Červeného kříže o nemocech a zdravotních opatřeních s předvedením zdravotního filmu. V témže roce byla pro žáky sehrána tři kinopředstavení. Poslech zvukového filmu je zaznamenán až v roce 1932, kdy žáci zhlédli film Nepochopení a Perníková chaloupka.
Ředitel V. Brettschneider informoval roku 1925 místní školní radu o nedostatku učebních prostor pro výuku a tato se rozhodla a "jednomyslně se usnesla postaviti pro obecnou školu novou budovu", k čemuž ovšem nikdy nedošlo. Na popud ředitele školy byl založen podpůrný fond pro onemocnělé žáky a žákyně obecné a měšťanské školy, z něhož byly vypláceny peníze na úhradu léčení chudých žáků. Od roku 1923 začal v zimním období polévkový ústav Okresní péče o mládež denně rozdělovat přespolním dětem a dětem nezaměstnaných rodičů polévky. Z rozhodnutí ředitelství školy byly také do každé třídy zakoupeny džbány a sklenice na pitnou vodu pro žáky. Velkostatkář Josef Duffek daroval škole pozemek u školy na hřiště.
Na počátku roku 1926 se kloboucké obecní zastupitelstvo usneslo postoupit školní zahradu, nacházející se před školní budovou, zemskému výboru, který zde nechal i přes nesouhlas učitelů postavit zimní hospodářskou školu. Náhradní zahradu škola obdržela od místní školní rady až v květnu 1933 v areálu zámku. V tomto školním roce 1926-27 se poprvé slavil společně 1.květen a Svátek matek.
V den 10.výročí vyhlášení samostatnosti Československa byla slavnostně odhalena, za velké účasti dětí i dospělých, na zámecké budově deska, připomínající pobyt presidenta Masaryka v Kloboukách. Slavnost řídil ředitel školy a starosta obce. Současně vyšel k tomuto výročí vlastivědný sborník Hustopečsko, na kterém se podíleli také svými příspěvky kloboučtí učitelé.
V nově postavené budově odborné hospodářské školy bylo zemským výborem povoleno využívat kuchyni pro výuku vaření. Vybavení kuchyně obstarala měšťanská škola.
V říjnu 1930 se ustanovilo při škole rodičovské sdružení, které na svých plenárních schůzích informovalo rodiče o počtech dětí, pedagogických zařízeních, žákovských potřebách. Na třídních besídkách děti předváděly rodičům své znalosti a dovednosti.
Pro velký nedostatek místností a velký počet dětí ve škole bylo ve školním roce 1932-33 vyučováno v 5 budovách: v hlavní školní budově, zámecké budově, zemské hospodářské škole (školní kuchyně) a sokolovně (tělocvična).
Na základě usnesení obecního zastupitelstva byl při měšťanské škole zřízen od roku 1933 jednoroční učební kurz jako 4.třída měšťanské školy.
Problémy s nedostatkem místností obec vyřešila zakoupením zámecké budovy roku 1932 za 450 000 Kč a upravením 1.poschodí pro školní potřeby, čímž škola získala prostorné, světlé a suché místnosti.
V prosinci 1934 se s klobouckou školou rozloučil a po 22 letém působení odešel na zasloužený odpočinek do Brna ředitel Viktor Brettschneider. Ve školní kronice je na něj vděčně a s úctou vzpomínáno jako na člověka svědomitého, pracovitého, oddaného škole, který měl velkou zásluhu na rozšíření měšťanské školy a zkvalitnění výuky. Doslova psáno: "O školu se staral více než o své zájmy hmotné." Byl jedním z budovatelů klobouckého muzea a dozorčí rady Občanské záložny. Rozloučit se s ním přišli kloboučtí občané, učitelé okresu, zástupci samosprávy a spolků, okresní hejtman i okresní inspektor Osvald Baráček.
Správou školy a zatímním ředitelem byl ustanoven odborný učitel Václav Boček. 28.října 1935 byl za přítomnosti školní mládeže a učitelů slavnostně otevřen Okresní dětský domov v Kloboukách. Projev přednesl předseda Učitelské jednoty Josef Huták. Ve stejném roce je v kronice zapsána tragická událost, která hluboce zapůsobila na obyvatele celého kraje - tragédie dětí z Rakvic, při níž se 30 z nich utopilo na školním výletě.
Příští léta jsou již poznamenaná obavou z blížící se války, "chaosem myšlenek, velkými třídními rozpory a strachem z války". Tak charakterizoval tuto dobu ředitel školy na zahajovací poradě 1.září 1936. Politická situace měla vliv i na školní práci. Učitelé byli pověřeni úkolem zaměřit se na brannou výchovu, školili se ve Výboru civilní a protiletecké obrany a v sanitárních kurzech. Žáci uspořádali národní sbírku na obranu státu, jejíž výtěžek 1253 Kč byl poslán do Prahy.
V den pohřbu prvního presidenta T.G. Masaryka 21.září 1937 se ve školách neučilo. Ve smutečně vyzdobeném vestibulu obecního úřadu stála u bysty presidenta čestná stráž legionářů, TJ Sokol, TJ Orel, Sboru dobrovolných hasičů, Selské jízdy a bezpečnostní stráž. V oknech byly instalovány rozhlasové přijímače, aby lidé mohli po celý den sledovat pohřební obřady.